MĚDÍNEK HOTEL KUTNÁ HORA

Chrám založený v roce 1388 je zasvěcen Svaté Barboře - patronce havířů. Od zahájení výstavby do jejího definitivního ukončení v roce 1905 uběhlo více jak 500 let. Prvním projektantem chrámu se stal Jan Parléř, syn Petra Parléře - stavitele Svatovítské katedrály. Architektura chrámu sv. Barbory je vynikající učebnicí vývoje gotického stavitelství v Čechách. Pozoruhodné a zcela ojedinělé ve středověkém umění jsou zde pozdně gotické fresky s báňskou tematikou v některých kaplích. Nejhodnotnější z nich se nacházejí v hrobní kapli místního podnikatele Michala Smíška z Vrchovišť. I malby zde provedené patří k nejlepším nástěnným malbám pozdní gotiky.

Výstavba byla zahájena v šedesátých letech 17. století. Jejím projektantem se stal architekt Giovanni Domenico Orsi. Stavby se zúčastnil i Kilián Ignác Dientzenhofer. K dostavbě došlo před polovinou 18. století a v té době došlo také k jejímu propojení se Svatobarborským chrámem visutou chodbou. Když byl v roce 1773 jezuitský řád zrušen, kolej ještě neměla definitivní podobu a rozsah. Ve stavbě pokračoval vojenský erár až v letech 1843 až 1844. Budova tak byla přizpůsobena potřebám vojenského výchovného ústavu.

Díky důlní činnosti měla Kutná Hora problémy v zásobování pitnou vodou. Byla přiváděna z okolí města dřevěným potrubím. Kolem jedné z nich postavil v letech 1493 - 1495 Matěj Rejsek dvanáctiboký kamenný hranol zdobený bohatým dekorem kružeb a fiál. Je jedinečnou památkou technického charakteru.

Patří k vrcholným projevům měšťanské architektury vůbec. Dům byl zbudován již v předhusitské době, z níž pocházejí rozsáhlé sklepy i původní dispozice. Do dnešní podoby jej přestavěl v roce 1489 Mistr Brikcí z Vratislavi. Kamenný dům byl několikrát přestavován, měnil majitele, až jej získalo v 19. století definitivně město. Dnes je zde umístěna expozice Umělecká řemesla a Kutná Hora. Pozoruhodná je i tzv. černá kuchyně, rekonstruovaná v původním prostoru kuchyně středověké.

Postavena v roce 1382 na Dobytčím trhu (dnešním Karlově náměstí). Kult Božího těla se v Kutné Hoře těšil mimořádné úctě. Uctívali ho především příslušníci kutnohorského havířského pořádku. V této souvislosti se rozvíjela i tradice stavění Božích hrobů a pořádání pašijových her.

Dnešní podoba hřbitovní kaple, zbudované koncem 14. století, je výsledkem barokních úprav prováděných J. Santinim počátkem 18. století. Autorem unikátní výzdoby z lidských kostí se stal řezbář František Rint. Unikátem je zde mohutný lustr zhotovený z lidských kostí, stejně jako kalichy, kříž, monstrance nebo schwarzenbergský erb. Podle odhadu je výzdoba v sedlecké kostnici tvořena ostatky asi 40 000 lidí. Toto dílo vzniklo, aby připomínalo pomíjivost lidského života a fakt smrti.

Stavba kláštera byla provedena v letech 1738 - 1743 podle plánu Kiliána Ignáce Dienzenhofera. Klášter byl budován pro výchovu dívek, avšak v roce 1950 byly odsud řádové sestry vyhnány. Po roce 1989 byla budova opět navrácena řádu.

V době předhusitské stávaly na tomto místě dva domy, později přestavěné v jedinný jednopatrový objekt, na který dodnes upomíná bohatě řezaný portál. Zásadní přestavbou prošel v době jagellonské, kdy byl vlastníkem Jan Knajzlík ze Světic, náležející k nejbohatším mužům v Kutné Hoře. O jeho výjimečném postavení svědčí i to, že v roce 1487 tady poobědval se svým dvorem Vladislav Jagellonský. Z Knajzlíkovy doby se dochovalo poměrně hodně, zejména v interiéru domu, ve vnitřní dispozici i v detailech výzdoby. Další stavební úpravy pak proběhly v době pozdně barokní, která zde zanechala především honosnou fasádu. Dnes je v domě umělecká škola a mázhaus slouží jako sál pro konání komorních kulturních pořadů s neopakovatelnou atmosférou.

Byl prvním kostelem katedrálního typu nejen v českých zemích, ale i ve velké části střední Evropy. Byl poničen za husitských válek a na počátku 18. století barokně restaurován. Tato stavba mimořádně ovlivnila vývoj gotické architektury v Čechách, ve Slezsku a v Rakousku.

Náleží k nejstarším kamenným svatyním, byl postaven ve 2. polovině 14. století. Roku 1735 nalezl v kostele poslední odpočinek významný malíř Petr Brandl, který poslední rok života trávil v Kutné Hoře.

První městský kostel. Stavba byla započata v roce 1330 a hlavní jádro stavby bylo ukončeno kolem roku 1380. K významným stavebním změnám došlo v osmdesátých a devadesátých letech 15. století. K zásadní změně v interiéru kostela došlo až po Bílé hoře.

Byl vystavěn v letech 1734 - 1753. Tato hodnotná barokní stavba zbudovaná podle plánů vynikajícího architekta Františka Maxmiliána Kaňky (1674 - 1766) obsahuje i hodnotný interiér zdobený štukem a mramorováním.

V červnu 1714 byl položen základní kámen ke stavbě morového sloupu na Zelném trhu (nyní Šultysova ulice). Jeho autorem byl František Baugut. Nápisy sdělují i počet obětí moru (6146) a počet uzdravených (1715) a prozrazují, že Baugut sám byl v roce 1714 morem také nakažen a uzdravil se.

Jedno z nejbohatších žilních pásem v Kutné Hoře. Těžilo se v něm až v hloubce 500 m úklonných hloubek, což bylo tehdy daleko nejvíce na světě. Zrušen byl v 16. století. V současnosti přístupný v rámci expozice České muzeum stříbra - Hrádek .

Palackého náměstí je srdcem dnešního historického jádra města. Většina zde stojících domů je původně gotických, později zbarokizovaných. Nejvýznamnější dům zvaný Sankturinovský měl původně podobu výstavního paláce, později byl přestavěn v důstojné měšťanské sídlo. Většinu náměstí původně zabírla radnice, která roku 1770 vyhořela při požáru, který zachvátil celé centrum města. Kutná Hora později získala náměstí, které jí do té doby chybělo. Některé přilehlé, původně spletité křivolaké uličky byly narovnány, aby lépe vyhovovaly rozvíjejícímu se provozu. Z historické radnice zůstal pouze jeden sloup, který se nachází v podloubí, jediný dole neomítnutý.

Doba, kterou prožil Havlíček v Kutné Hoře od jara 1850 do podzimu 1851 patří k vyvrcholení celé jeho životní dráhy, bohužel tak krátké. Kdybychom chtěli načrtnout životní křivku Havlíčkovu, museli bychom kutnohorské údobí umístit nejvýše, v ostrém vzestupu osobní i veřejné aktivity. Paže kamenného K. H. B. ukazuje stejným směrem již od roku 1883.

Historie obrozeneckého divadelnictví je nerozlučně spjata se jménem J.K.Tyla, nejlepšího obrozeneckého dramatika a obětavého herce. V Kutné Hoře vzniklo ochotnické divadlo v roce 1843. V prvních letech hráli ochotníci v hostinci U Černého koně. Sehráli celkem 43 představení a z divadelního pódia velmi významně působili českým mluveným slovem na prosté obyvatele města. O představení byl veliký zájem a ochotníkům se dostalo uznání i od samotného J. K. Tyla. Zpěvácký spolek, který vznikl roku 1847 z iniciativy Petra Miloslava Veselského se roku 1862 podílel na slavnosti osazení pamětní desky na Tylův rodný dům a téhož roku zřídil i pěveckou školu. V roce 1956 byl otevřen památník J. K. Tyla v jeho rodném domě.

Dům byl zbudován na konci 13. století a patří k nejstarším stavbám ve městě. Zpracovávala se zde stříbrná ruda, jak dokazují archeologické nálezy přímo v objektu (přízemí - chodba). Horký vzduch se rozváděl z centrálního topeniště speciálními vytápěcími kanálky a vyhříval se tak celý dům. Koncem 15. století došlo k přistavění věže, jejíž II. patro obsahuje nádhernou kapli se síťovou, pozdně gotickou klenbou. Jedním z majitelů domu byl Sankturin z Nedvojovic, úředník mince (1499 - 1520), podle něhož dnes nese budova svůj název. Od r. 1793 patřil dům rodině Breuerů. Jako většina domů dnešního náměstí byl původně gotický objekt zbarokizován - po požáru v roce 1770, při kterém vzala za své i kutnohorská radnice, zabírající tehdy velkou část dnešního náměstí, dostal při rozsáhlých rekonstrukcích nové průčelí se střídmým dekorem i Sankturinovský dům. V roce 1953 byl adaptován a asanován, kaple restaurována ak. mal. J. Krčilem. Dnes objekt patří městu a je sídlem Kulturního a informačního centra a Galerie Felixe Jeneweina.

V průběhu druhé poloviny 12. a počátku 13. století cisterciáci vystavěli bazilikální konventní kostel a k němu přiléhající ambit, budovu opatství a hospodářské stavby. Po husitských válkách zůstal v rozvalinách až do konce 17. století. Počátkem 18. století byla přistavěna nová budova konventu, avšak v roce 1784 při Josefínských reformách byl klášter definitivně zrušen. Z konventu se zachovalým refektářem s barokními freskami, se stala počátkem 19. století tabáková továrna.

Byl postaven ve druhé polovině 13. Století, od druhé poloviny 14. Století zvaný podle italských mincířů Vlašský dvůr. Stal se nejdůležitějším objektem ve městě a plnil funkci městského hradu, stal se součástí městského opevnění. Po přestavbě na přelomu 13. a 14. století byl panovnickou rezidencí a hlavně centrální mincovnou českého státu. V souvislosti s úpadkem kutnohorského dolování byla v roce 1727 činnost zdejší mincovny zrušena a stavba chátrala. Koncem 19. století byla pak za přispění města nově rekonstruována.   

Součást opevnění středověkého města v okruhu bývalé Kouřimské brány.

Původně latinská škola v renesančním slohu (1596) s krásným portálem, později zbarokizována.

Původně tvrz střežící údolí Vrchlice, se stala po založení města součástí městských hradeb. První zmínka o této stavbě pochází z roku 1312, kdy byla přestavována na honosné panské sídlo, využívané královskými úředníky.

V roce 1490 kupuje Hrádek důlní podnikatel a královský úředník Jan Smíšek z Vrchovišť a funguje zde přes všechny zákazy tajná huť na přepalování stříbrné rudy. Dnes je objekt sídlem okresního muzea a je zde umístěna expozice věnovaná dolování. Ve správě muzea je i středověký důl.

 Románské založení se předpokládá u některých zaniklých kostelíků v Kutné Hoře. Tak i u kostela Všech svatých v České ulici, který stojí v místě, kde se v polovině 13. století rozkládala osada Cuthna Antiqua. I on zůstal za hradbami města a od poloviny 17. století slouží jako hřbitovní kostel.